Sonata for Flute, Viola and Harp - noty pro příčnou flétnu, violu a harfu - Claude Debussy

Střední dílo ve třech sonátách pozdní komorní hudby bylo zkomponováno na jaře 1915, bezprostředně po sonátě pro violoncello (HN 633). Inovativní kombinace zvuků dechového nástroje, strunného nástroje a drnkacího nástroje výrazně přispívá k dojmu zdrženlivé melancholie. Sám Debussy to potvrdil slovy: „Je to strašně smutné. A já nevím, jestli se tomu má člověk smát nebo brečet? Možná obojí zároveň?" Při jiné příležitosti zdůraznil podobnost se svým vlastním kompozičním stylem 90. let 19. století, když k sonátě poznamenal: „Připomíná mi velmi starého Clauda Debussyho z Nokturn“.